Ahoj Simčo, představ nám prosím svoji pozici v OKIN Facility?
Oficiálně se moje pozice jmenuje Fleet Manager/Coordinator pro Česko a Slovensko a mám na starosti naprosto vše co se týká aut ve společnosti od operativních leasingů, přes nákupy aut, servisy, prodeje, škody, pojištění, reportingy, GPS, knihy jízd, polepy, fakturace až po zelené karty, dálniční známky a pokuty atd. Vlastně, když se ve větě objeví slovo „auto“, každý běží za mnou. V konečném důsledku se starám o každý šroubek a občas si říkám, že bych si už mohla otevřít vlastní kompletní servis aut a zvládnout opravy i administrativu.
O kolik aut celkově se staráš ?
Je to více než 200 vozidel. Do toho jsou připočítané všechny vozíky, přívěsy, čtyřkolky a traktory nezbytné pro firmu ve facility management světě. Už jen čekám, kdy mi do fleetu konečně přibydou kola a koloběžky a začneme výrazněji snižovat uhlíkovou stopu.
Jak dlouho pracuješ v OKIN Facility
V OKINu jsem 8 let, ale ve fleet-managementu se pohybuji od roku 2013. Lidé se mě často ptají, proč zrovna auta, že je to spíše mužská práce a já odpovídám, že to je přesně to, co je na tom pro člověka jako jsem já, super. Tenkrát jsem do toho skočila tak trochu po hlavě a nevěděla, do čeho vlastně jdu. Řekla jsem si, že jestli budu pracovat s lidmi nebo s auty, je vlastně jedno a můžu si asi jen polepšit.
8 let je poměrně dlouhá doba. Co tě na tvé práci nejvíc baví?
Má agenda je, řekla bych, rozdělená na dvě části. Jedna je stabilní, opakující se každý měsíc a druhá naopak dynamická, nepředvídatelná a improvizační. Můžete mě vidět sedět téměř celý den u počítače (když se teda nejdu trochu protáhnout), ale také lítat po firemním parkovišti s boostery a nabíjecími kabely. Tato šíře mě baví a myslím si, že to, co dělám, dělám dle svého nejlepšího vědomí a svědomí dobře. Co mě v OKINu drží je ale také prima kolektiv. Máme zde stabilní tým a tím pádem vytvořeny i dlouholeté vztahy, které se překlenuly v přátelství. Velmi si zakládám na mezilidských vztazích a věřím, že to, co dáváme, se nám vrátí. Zároveň vnímám, že s většinou kolegů se dá normálně a v klidu bavit a nevzpomenu si na problém, který bychom společně nějak nevyřešili. Upřímně si nedokážou představit, že bych chodila do práce se scvrklým žaludkem a pocitem, že tam fakt nechci být.
Já tě v kanceláři vnímám jako člověka, který je neustále v pohybu a neposedí ani chvilku na židli. Jak se tento osobnostní rys projevuje ve tvém osobním životě?
Obecně miluji hory, čehož důkazem je fakt, že i svatbu jsem měla na horské chatě pod Lomnickým štítem ve Vysokých Tatrách ve výšce 1725 m.n.m. Sice ve svatebních šatech, ale také v trialových běžeckých botách. Jinak běhám, jezdím na kole, skialpuji a učím se lézt po skalách. S během jsem začínala na silnici, ale jakmile jsem přičichla k trailovému běhu (běh v terénu, horách) bylo mi jasné, že to je to, co mi dává smysl. Horským běhům se jako vášnivý hobík věnuji přibližně čtyři roky. Až zde jsem se přesvědčila, že zázraky a zážitky se dějí za hranicí komfortní zóny. Běh pro mě není jen o tempu a časech. Je pro mě životním stylem a terapeutem. Po dlouhých a mnoha hodinových bězích v kopcích v jakémkoli počasí či ročním období si často sáhnu na dno a přitom jsem celou dobu v hlavě jen sama se sebou. To mi pomáhá odpoutat se od starostí „tam dole“ a endorfiny mě dostanou do úplně jiných dimenzí.
To je mnoho cest k dobíjení energie ve volném čase…
Ano, ale hodně lidí si paradoxně myslí, že mi tolik pohybu ty pomyslné baterky vybíjí. Je to přesně naopak. Tento způsob života mi nastavuje disciplínu, dává mi pocit volnosti a vytyčuje cíle. Překonat sebe sama a posouvat své limity jsou pro mě ty nejcennější trofeje, jelikož většinou jsme sami sobě tím největším soupeřem.
Jakých závodů ses už zúčastnila?
Účastnila jsem se silničních závodů od 10 km po půlmaratony, trailových závodů, dlouhých štafetových běhů, horských trailů a maratonů. Taky jsem už zakusila své první ultra běhy (běhy v horách na extrémní vzdálenosti – od 50 km výše). V srpnu jsem úspěšně absolvovala zatím svůj nejdelší závod, a to Hostýnskou osmu (70 km na délku a 3200 nastoupaných výškových metrů).
Poděl se s námi s nějakými statistikami tvých aktivit.
Ročně naběhám průměrně kolem 1600 km. Nastoupám kolem 100 000 výškových metrů, což je pro mě zásadní, jsem totiž sběratelem výškových metrů, ne kilometrů. K tomu ujedu kolem 2500 km na silničním kole a v zimě něco naskialpuji v kopcích.
Zbývá ti čas i na něco jiného vedle práce a pohybových aktivit?
Moc času nazbyt není, ale v rámci běžecké komunity jsou na to navázány i další aktivity. Minulý rok jsem stála u zrodu projektu Trail2gether Praha – kdy pořádám společné komunitní výběhy. Také jsem se před nějakou dobou stala ambasadorkou pro značku Dynafit a obchod/běžeckou speciálku TFRun, čemuž se též aktivně věnuji ve volném čase.
Někdy je vyčerpávající skloubit všechny role ženy jako jsem já, a to být všestranná sportovkyně, dobrá manažerka, nenahraditelná manželka, skvělá kamarádka, super dcera a nejoblíbenější teta .
